Nevím si rady s rozvrhem aneb legenda o rozvrhu

Co, když to s rozvrhem není tak jednoduché? Jak by mohl vypadat takový rozhovor o rozvrhu? Zkusme si vymyslet takovou variantu – legendu, kdy student nebude vědět co má dělat a zeptá se, kdy má chodit. Něco takového by se klidně mohlo stát…

Co dělat s rozvrhem?

“Ahoj, nevím si rady s rozvrhem, můžeš mi prosím nějak pomoci?”
“Ano. Četl jsi návod? Co konkrétně potřebuješ?”

co s rozvrhem(obrázek je pouze ilustrativní)

“Vůbec nevím, kdy mám chodit do školy. A je nás víc.”
“A ten návod jsi četl?”

“Ano, ale nerozumím tomu, proto se ptám.”

Čtyři dny? (A co když ne?)

“Dobře, zkusím pomoci, ale co mám vysvětlit? Zeleně jsou přednášky, modře cvičení. A ta světlejší jsou na výběr.”
“Takže musím chodit pondělí, úterý, středa i pátek? Čtyři dny? 🙁 Hrozný.”
“Tak tak. Ale to pondělní je tělocvik a ten určitě půjde vzít i jindy. Podrobně to mají na webu KTV.”

Osvobození od tělocviku

“Aha, OK. Já budu mít od těláku osvobození. Komu se to dává? Studijní referentce?”
“Nemáš to tak strašný – úterý celé, středa dvě hodiny a pátek do dvou.. Potvrzení se řeší s katedrou. Stav se na té první hodině a tam ti to vysvětlí.”
“A nemůžu tam napsat mail?”
“Můžeš. Ale osobně se to určitě vyřeší.”
“Oni tam mail nemají. Ale i tak díky. Ten rozvrh je děsnej.”

Tip: Kde najít rozvrh učeben a vyučujících?

“Stav se tam, bude to lepší osobně. Nemyslím si, že by byl děsnej. Mám horší. :-)”

Který týden je první – sudý nebo lichý?

“A tenhle rozvrh je pro lichý nebo pro sudý týden?”
“První týden je lichý.”
“A sudý týden chodím kdy?”
“Co máš dole v legendě?”
“(2) Sudý týden, (3) Volný den 17.11.2017”

Náš tip: Přidejte si svůj rozvrh do kalendáře

“Tak u cvičení máš (2), takže je máš jenom sudý týden. To ostatní každý…”
“OK, takže stačí chodit jenom každý druhý týden?”
“:-D Tak to je svérázná interpretace.. Lichý máš přednášky, sudý přednášky a cvičení.”
“Tak na přednášky se moc nechodí, ne?”

Cože? Přednášky jsou povinné?

“Asi jak kde. Každopádně jsou povinné. Takže se může nechození poměrně vymstít.”
“Jak, že jsou povinné? Jako všechny?”
“Je to napsané ve studijním a zkušebním řádu. Ano, všechny.”
“Zajímavé. Kámoš na přednášky prej nechodí a už má bakaláře.”
“Tak to je dobrý argument, nicméně to nic nemění na tom, že povinné jsou.”
“OK, tak díky za info.”
“OK, rádo se stalo.”