Jak jsem byla u státnic..

Pokud jste úspěšně udělali vše, co bylo potřeba, čeká vás zakončení studia v podobě státních závěrečných zkoušek. Spousta studentů nemá do poslední chvíle ani tušení, jak to tam probíhá. Akční tým se tedy rozhodl vám to přiblížit prostřednictvím vyprávění jedné z našich členek, která už má bakalářské státnice za sebou. Neberte to jako zaručený návod nebo přesný popis, jak se státnice odehrávají. U každého se to může mírně lišit, ale takhle nějak by to mělo být.

Sova PEF - státnice (SZZ)

Státnice jsou tu

Většinou se začíná v 8 hodin ráno. Naše skupina měla začínat až od devíti, což bylo zvláštní. Jak se později ukázalo byla to malá chybička. Nicméně nebylo čeho se bát, začalo se jen o chvíli dříve než v devět. Ten, kdo jde první, tam opravdu nemusí být tři hodiny předem. Ani ti, co jdou po něm. Pokud jste někde mezi prvními, tak tam je dobré být chvíli před začátkem (minimálně půl hodiny). Protože dřív než ve stanovenou dobu se zkoušet nebude, no ne? Další takovou kuriozitou bylo, že jedna členka z komise onemocněla. Do poslední chvíle jsme tedy netušili, kdo přijde místo ní (měli jsme samozřejmě nějaký tip od těch, co měli státnice den před námi, ale nebylo jisté, že přijde ten samý člověk). Náš tip se potvrdil a všem se ulevilo. Přece jen jste radši, když víte, kdo vás bude zkoušet než být v nejistotě.

Začínáme

Já jsem byla úplně první na řadě. Měli jsme skvělou tajemnici, která nám vysvětlila, jak to bude celé probíhat. A teď ta hlavní část. Tajemnice si pro vás přijde na chodbu, uvede vás před komisi (Pozdravte!) a představí vás. Poté počkejte, až vás předseda komise vyzve k posazení. Nejdříve budete požádáni, abyste řekli něco o své bakalářské práci. Doporučuji vám, abyste si tuhle krátkou řeč (cca 5 minut), doma připravili. Nic nevypadá hůř než když nevíte, co říct o své práci. Jde především o to, vysvětlit proč je vaše práce přínosná. Já jsem začala, tím že jsem představila své téma, krátce řekla jak jsem postupovala a výsledky (ten přínos). Je to tedy takový výtah z úvodu, metodiky a závěru, ale nemá smysl se to učit nějak nazpaměť (každý člen komise má před sebou vaše teze BP). Připadalo mi, že mě nikdo moc neposlouchá, všichni si v něčem listovali. Ale nebylo to tak, procházeli si ty teze. Může se stát, že někdo z komise se vás zeptá na něco z vaší bakalářské práce. Mně se to stalo. Jeden ze zkoušejících přede mě postavil mojí BP a požádal mě, abych vysvětlila jeden graf z ní. Trochu mě to zaskočilo, ale ten graf jsem vytvářela, tak jsem věděla, o čem je. Poté by měly následovat otázky, co vám položil oponent v posudku. Může se stát, že se vás na ně nezeptají, ale zase je dobré si ty odpovědi doma připravit než honem přemýšlet, co říct.

Zkoušení

Následuje samotné zkoušení z jednotlivých okruhů otázek. Mně dal každý zkoušející jednu otázku. Odpovědi jsem věděla, někdy více, někdy méně, ale evidentně dost ke spokojenosti všech. Po zkoušení vás komise požádá, abyste odešli na chvíli na chodbu. Tak po minutě mě zavolali zpátky (i ta minuta vám přijde v téhle chvíli nekonečná). Přijdete tedy zpátky, už si ani nesedáte a předseda komise vám jen řekne, zda jste uspěli či nikoliv. V téhle chvíli mám trochu okno. Myslím, že ta radost mi úplně ochromila mozek. Poděkovala jsem a odešla na chodbu.

Nervozita odpadla

A tím máte tuhle stresující část za sebou. Pak už jen zbytek dne čekáte, až si i ostatní tohle užijí. U naší skupiny zkoušení probíhalo dost rychle, možná kvůli pozdnímu začátku. Naše skupina byla z těch ostatních hotová jako první. (Pokud máte tedy přijít na řadu až později, tak to nepodceňte a nechoďte na poslední chvíli. Může se stát, že půjdete třeba o hodinu dříve.) Zbytek chodby se ještě nervoval, když my už zapíjeli úspěch. Nezapomeňte si zajistit skleničky na sekt (my si je půjčili z menzy po emailové domluvě) a dárek pro předsedu, případně pro dámy v komisi. Po odzkoušení posledního studenta je chvíli pauza. Poté jsou všichni studenti i s komisí pozváni do místnosti, kde se zkoušelo. Každému se řeknou známky za jednotlivé okruhy, pronese se slavnostní přípitek a předají se dárky.

Závěrem..

Doufám, že vás tenhle příběh aspoň částečně připravil na to, co vás čeká a příliš vás nevyděsil (protože není, čeho se bát). Berte ho s nadhledem, protože nikdy to není úplně stejné. Aby vás opravdu nic nepřekvapilo, přečtěte si i náš článek 10 věcí, které je dobré vědět, když jdete ke státnicím. Po státnicích vás bude nejvíce asi zajímat, do kdy máte po ukončení studia statut studenta. Přeji vám hodně štěstí, dobrou komisi a žádné nervy!